

Mít živé vysílání v české televizi je pro mě zkušeností plnou napětí, zodpovědnosti a zároveň i vzrušení, které člověka obohacuje a posouvá dál. Na rozdíl od předtočených pořadů, kde je možné chyby opravit, živé vysílání znamená, že vše se děje v reálném čase, každý moment je nepřetržitý a nevratný.
Jedním z hlavních pocitů, které živé vysílání přináší, je adrenalin. V okamžiku, kdy slyšíte „jedeme naživo“, víte, že už není čas na přemýšlení, úpravy nebo opakování. Každé slovo i každý pohyb mají svou váhu. Tento tlak se někdy může stát i výzvou – díky němu totiž stoupá vaše schopnost improvizace, rychlého rozhodování a zároveň i přesnosti. Pro mě osobně je to situace, kdy musím být maximálně koncentrovaná, ale zároveň uvolněná a sebevědomá.
Dalším aspektem je pocit velké zodpovědnosti vůči divákům. Česká televize má široké spektrum posluchačů a je důležitým zdrojem informací, zábavy i vzdělání. Proto se cítím povinna předat obsah pravdivě, srozumitelně a profesionálně.
Na druhou stranu jsem si vědoma také výjimečné příležitosti, kterou živé vysílání nabízí. Je to okamžik, kdy se člověk stává součástí dění, může přímo komunikovat s publikem a být svědkem aktuálních událostí v reálném čase.
Závěrem bych řekla, že mít živé vysílání v české televizi je pohledem do světa, kde není prostor pro chyby, ale kde se zároveň otevírají dveře k profesionálnímu růstu a osobnímu naplnění.











