

Vikingská kultura, která v období přibližně od konce 8. do 11. století ovládala severní Evropu, je proslulá především svými válečnými výpravami, loděmi a severskými mýty. Významnou součástí jejich kulturního dědictví však představuje i výtvarné umění, včetně ornamentální malby a dekorativních technik, jež se objevovaly na předmětech každodenního i ceremoniálního užití. Historie vikingské malby tak není o rozsáhlých malbách na plátně, jako známe ze středověké či novověké tradice, ale o zdobení dřeva, dýmek, lodí, kovových předmětů a textilií, které nesly výrazný symbolický a estetický význam.
Vikingové nebyli především malíři v tradičním slova smyslu – věnovali se spíše řemeslné dekoraci než obrazové malbě. Malba u nich byla však důležitou součástí celkového zdobení nástrojů, zbraní, štítů, nábytku i lodí. Používali přírodní pigmenty získávané z kamenů, rostlin a kovových oxidů, které nanášeli na dřevo, kůži a textilie.
Typické byly výrazné barvy jako červená, černá, zelená a žlutá, které kontrastovaly s přírodním materiálem a vytvářely tak působivé vzory. Motivy často vycházely z přírody, mytologie a geomorfních tvarů.
Nejvýraznějším prvkem vikingského výtvarného projevu byla propracovaná ornamentika – proplétající se linie, spirály, stylizovaná zvířata a mytologické postavy. Nejznámějšími styly jsou:
Tyto motivy byly nejen estetické, ale měly i ochranný či magický význam.
Nejsilněji charakteristickým místem vikingské malby byla jejich plavidla – drakkary. Štíty a lodní přístavby zdobily barevné vzory, které měly působit nejen dekorativně, ale i zastrašujícím dojmem při nájezdech. Barevné pruhy, šachovnice, zvířecí motivy a linie doplňovaly celkový bojový arzenál.
Ačkoli se dnes dochovalo pouze málo dochovaných barev na těchto předmětech kvůli času a povětrnostním vlivům, archeologické nálezy, stejně jako zmínky v severských sáhách, potvrzují, že malba byla běžnou a významnou součástí vikingské kultury.
Mnho předmětů bylo malováno nebo zdobeno kolorovanými vzory – například dřevěné truhly, nástroje, šperky a rukojeti mečů či seker. Častým motivem byly spirály, uzly a zvířecí hlavy, což byla univerzální výzdoba propojující se s celkovým uměleckým stylem.
I když samotná „malba“ ve smyslu malování obrazu nebyla hlavní disciplínou, vikingské ornamenty výrazně ovlivnily pozdější středověké i moderní umění v severní Evropě. Dnes jsou tyto ornamenty vyhledávaným zdrojem inspirace pro výtvarné umělce, řemeslníky a designéry, kteří využívají jejich abstraktní a dynamickou krásu.
Vikingská malba jako součást bohatého uměleckého dědictví severanů ukazuje, jak důležitá byla výzdoba v každodenním i rituálním životě, a jak se propojuje funkčnost s estetikou, symbolikou a kulturním vyjádřením.